Výnosové metody odhadují hodnotu podniku na principu současné hodnoty budoucích užitků, které poplynou po datu ocenění držiteli kapitálu investovaného v podniku. Současná hodnota užitků je pomocí diskontování nebo kapitalizace propočtena k datu ocenění.

Nejčastěji používanými metodami je metoda diskontovaných peněžních toků, metoda kapitalizovaných čistých výnosů (tj. upravených zisků) a metoda ekonomické přidané hodnoty. Obvykle nejpoužívanější výnosovou metodou je metoda diskontovaných peněžních toků, která může být konstruována v řadě variant.

Nejběžnější variantou je metoda DCF entity. Volné peněžní toky u této metody představují peněžní toky, které jsou k dispozici vlastníkům a věřitelům, poskytujícím úročený cizí kapitál, a diskontní míra je stanovena na úrovni průměrných vážených nákladů kapitálu.

Metody zahrnuté do této skupiny odvozují hodnotu podniku přímo z dat o hodnotách na trhu. Trhem se přitom rozumí především trh s podniky, s vlastnickými podíly v podnicích a kapitálový trh. Ocenění podniku je přitom možné odvodit buď přímo z dat o oceňovaném podniku (například pomocí tržní kapitalizace), nebo častěji pomocí porovnání se srovnatelnými podniky.

Nejčastějšími metodami tržního porovnání je metoda srovnatelných transakcí, vycházející z dat o prodejích celých podniků nebo většinových vlastnických podílů, a metoda srovnatelných podniků, jejímž základem jsou data o cenách akcií na kapitálovém trhu. 

Metody tržního porovnání jsou založeny na použití násobitelů, které představují poměr mezi tržní hodnotou (resp. cenou) kapitálu (podniku jako celku, obchodního podílu či jednotlivých akcií) a vybranou vztahovou veličinou, kterou obvykle bývá hodnota EBITDA, zisk po zdanění, tržby, účetní hodnota vlastního kapitálu.

Základním principem majetkových metod je ocenění jednotlivých majetkových položek podniku a hodnotu podniku brutto pak tvoří součet hodnot těchto jednotlivých identifikovatelných majetkových položek. Hodnotu netto pak získáme odečtením všech závazků, které připadají v úvahu. Vymezení majetku a závazků vychází z aktiv a pasiv uvedených v účetnictví, ale mohou zahrnovat i další relevantní položky, které v účetnictví z různých důvodů vykazované nejsou.

Nejběžnější majetkovou metodou je ocenění na základě nákladového přístupu na bázi reprodukčních cen, jehož výsledkem je substanční hodnota podniku v užším slova smyslu (neplná či úplná). Úplná substanční hodnota podniku na rozdíl od neúplné zahrnuje též ocenění veškerých nehmotných složek podnikového majetku. 

V případě předpokládané ukončení činnosti podniku a rozprodeje jeho majetku po částech se využívá metoda likvidační hodnoty podniku. Ocenění touto metodou je založené na základě výnosového přístupu, který vychází z příjmu z prodeje jednotlivých majetkových položek podniku, se zohledněním úhrady veškerých závazků. Likvidační hodnota podniku také představuje jeho minimální tržní hodnotu.